První neúspěšný pokus s počítačem

Pokračování Jak vydělal 4 mil:

Kenovo poradnictví ohledně blackjacku a trénování počítání karet se najednou přeměnilo na elektronický sklad s plnými bateriemi, různými drátky a prostě všelijakými elektronickými komponenty. Se zkoušením přístroje nejdříve začal s Jerrym. On rozdával karty a Ken se je snažil namačkat do George (název pro ten malý počítač) tak rychle, aby to mohl stihnout i později v kasínu. Na konci balíčku pak testovali přesnost George tím, že se ptali na hodnoty, které zbývali v balíčku. Pokud dostali správnou odpověď, tak věděli, že Kenovo namačkávání bylo správné. Byla to velice dlouhá trénovací doba. Tak dlouhá, že už Ken ani nevěřil v úspěch. Konečně ale, za dva týdny zkoušení, se oba dohodli na tom, že jsou připraveni dát šanci přístroji v praxi.

V únoru 1977 vzal Ken počítač do Golden Gate v downtownu ve Vegas. Byl připevněn k jeho levému stehnu. Ken vyřízl díru do kapsy, aby mohl mačkat tlačítka. Jeho stehno bylo citlivé místo a tak mohl příjimat pomocí vibrací různé pokyny o sázení nebo o hracích signálech.

Ken tedy šel do menšího kasína, aby to vyzkoušel. Cítil se ale trochu nesvůj. Sedl ke stolu s malými limity a hrál hry od 5 do 20 dolarů. Zjistil ale, že Geroge pracuje precizně, a tak zmizejala jeho nejistota a nervozita. Jeden z jeho týmových kolegů sledoval jeho hru a snažil se ji počítat. Zjistil, že je docela rozdíl v hraní s počítačem a jen počítáním karet. Za dvě hodiny byl Ken v plusu 190 $ a citil se totálně spokojený s jeho elektronickým spoluhráčem.

Svolal tedy svůj tým a navrhl jim plán (jeho tým v té době měl 8 karetních počtářů). Plán byl takový, že se hráči rozdělí do dvojic. Jeden hráč by stál opodál a operoval s druhým přístrojem (tapperem) a druhý hráč by normálně seděl u stolu a dával tomu prvnímu informace a signály. Signály, jak jsme si řekli, byly samozřejmě to, kdy má hráč vzít další kartu nebo zdvojnásobit sázku. Ken tímto rozdělením do skupin doufal v minimalizování risku objevení podvodu bossy, protože hráči se přeci jen budou koukat na svoje karty a ne také na karty ostatních hráčů.

Ken si vzal 4 týdny, aby Geroge naučil používat všechny hráče. Jerry se vrátil do jeho laboratoře a udělal další zařízení jak pro hráče, tak pro ty, kteří budou operovat na druhé straně. Jak bylo vše připraveno, tak vzal Ken všechny funkční zařizení do kasín a doufal, že se mu investice vrátí a operace bude zafinancována.

Další čtyři týdny byly hektické. Ken hrál každý den hodiny a to především jednobalíčkový blackjack v Stardust, Hiltonu a Dunes. Začal na 25 $ a pokračoval až ke 100 $. Spolu s Georgem vyhrával o dvě procenta více, než-li tomu tak bylo v předchozích případech v týmové hře. Za pár týdnu vyhrál přes 23 000 $ pro tým.

Tréninkové seance ale šli mnohem pomaleji, než si Ken představoval a také se objevily technické problémy při tvorbě nových přístrojů. Když hráči začali hrát v kasínu, dělali hodně chyb a George měl také různé bugy a občas nepracoval perfektně.

Týmová morálka byla nízká a argumenty proti se jen hrnuly. Kenova výhra byla velice rychle utopena v nákladech a bylo ptřeba ještě asi 20 000 $. Po šesti týdnech každodenní práce se Ken rozhodl vzít si dovolenou a jet do Evropy si pročistit hlavu a přemýšlet nad možnými změnami. Jen tak mimochodem vyhrál asi 5 tisíc dolarů v kasínu v Londýně a Monte Carlu.