Experiment byl úspěšný, ale nikdo to neví

Pokračování Jak vydělal 4 mil:

Kenova hypotéza byla, že kdyby experiment pokračoval ještě jeden týden, zbylo by ve městě jen pár počtářů. Kasína mohla znovu dát dělící kartu do jedné třetiny od konce a jejich procentuální zisky by byly znovu navýšeny. Vetšina z profesionálních hráčů včetně Kenovi skupiny už ale dávno opustila město za lepšími podmínkami v Nevadě a různě po světě. Co mohla kasína z dlouhodobého hlediska ztratit? Jestliže by zbylo 20 počtářů, hrálo 40 hodin týdně a průměrně vydělalo 100 $ za hodinu, měli by 80 000 $ za týden nebo-li 6 tisíc od jednoho ze dvou přítomných kasín. Tohle by byla jen malá cena za nabízení otevřené blackjackové zábavy.

Tito hráči by se ale vyselektovali, byli nahrazeni ostatními a jejich počet by byl přibližně stejný. Jak by se více hráčů snažilo naučit počítat karty, kasína by prodělávala o trochu víc. Ale pro všechny hráče, kteří by se chtěli stát výherním hráčem, znalost jak porazit hru svými schopnostmi by generovala mnoho hráčů, kteří by to neúspěšně zkusili a tím by kasína vydělávala ještě víc. Ken si proto myslel, že ukončení experimentu Lordim bylo zbytečně ukvapené.

Do tohoto dne, kasína v Atlantic City si rezervovala právo vyhostit počtáře i ostatní podezřelé hráče. V lednu 1980 byli z Caesars vyhozeni dva bratři, sázící pětidolarové chipy a byli v plusu jen 40 $. Jeden z nich byl reportér z Atlantic City Press a tento příběh dal na první stranu.

Povolení zakázat vstup měl tedy personál kasín neomezený a mohli se takto rozhodnout vždy, když byl nějaký hráč označen jako profesionál. Fotografování, stálé pozorování a obtěžování podezřelých se jevil jako výsledek tohoto všeho. Celková atmosféra byla vuči lidem podezřelá, nepřátelská a nálada mezi kasínami a občany byla špatná. Jak floorman monitoroval chování hráčů, aby odhalil jejich hrací schopnosti, volal poté ochranku aby dotyčné podezřelé a moc dobré hráče vyhodila.

Mnohem rozumější řešení tohoto problému leží přesně v tom, o co se komise pokoušela. Bylo to ustanovit podmínky blackjacku takové, aby uplně neznevýhoďnovaly většinu návštěvníků, ale také stále eliminovaly významnou část zkušených a znalých hráčů, kteří měli procentuální výhodu nad kasínami.

Toto zkombinované s nezákazovou politikou by otevřelo veřejnou zábavu pro všechny, kde by dobří hráči a bossové kasín nebyli postaveni do nepřátelských pozic. Byla by vytvořena pozivní a zdravá atmosféra, kde by jako v šachách, backgammonu a bridgi byl oceněn a respektován um v blackjacku.