Týmová hra blackjacku – princip, historie

Blackjack je ve většině případů tak trochu osamělý sport. Zatímco jsou s vámi u stolu i další lidé, stále jde především o hru mezi vámi a dealerem. Nehrajete za stůl, hrajete za sebe. Blackjack však může být také týmový sport a co víc, může být velice zábavný a výdělečný. Vše o týmovém hraní blackjacku se dočtete v našem dnešním článku.

I když pro vás může být myšlenka týmové hry úplně nová, věřte, že součástí blackjacku je už dlouho. Jakmile přijde téma týmové hry blackjacku na přetřes, většinou jde ruku v ruce s počítáním karet. To je totiž týmový přístup, který je nejúspěšnější a kterému se tudíž v posledních letech dostává nejvíce pozornosti. Několik lidí se skrze to také proslavilo – například Ed Thorp, Ken Uston a další matematičtí géniové.

Když Ed Thorp zkoušel jeho blackjackové teorie u stolu v Las Vegas, učinil tak v rámci dvou týmů. Skupinka mužů se věnovala hře a malým počítačům, které jim signalizovali, kdy mají změnit své sázky, zatímco ženská část party dávala pozor na zaměstnance casina a byla připravená upozornit hráče, kdyby se prozradili. Ve chvíli, kdy tímto způsobem vydělal Ed nad casinem miliony, nacházel se uvnitř složitě strukturovaného týmu osazeného mnoha hráči, kteří se hře věnovali mnoho dlouhých let.

Nejznámějším případem týmové hry je však skupinka studentů matematiky na americké univerzitě Massachusetts Institute of Technology. Tito geniální mladí lidé nejdříve hráli blackjack aby se poučili za svých chyb. Hru zaznamenávali a poté ji vkládali do svého vlastního počítačového programu, který jim pomohl vypilovat hru k dokonalosti – v každé situaci je naučil optimální zahrát. A díky tomu vyhráli obrovské množství peněz. Jeden z týmů dokonce uvedl, že za jediný víkend se jim v Las Vegas podařilo utržit něco kolem $400.000.

O těchto případech byly sepsány knihy, které podrobně líčí eskapády těchto studentů u hracích stolů. Z nich vyplívá, že abyste byli v týmové hře úspěšní, musíte se věnovat těmto bodům:

• Cvičit členy skupiny k týmové hře
• Některé členy týmu přiřadit na klíčové pozice
• Sdílet informace o počítání karet
• Shromažďovat co největší finanční prostředky, aby mohlo být vsázeno ve velkém

Klíčovým členem těchto týmů bývá tzv. zadní spojka, která z povzdálí počítá karty, aniž by se sama zapojovala do hry a naznačuje svým spoluhráčům, že bezprostředně se očekává tažení vysokých karet. Tyto informace se dostávají k tzv. hlavnímu hráči, který se pohybuje od stolu ke stolu a uzavírá velké sázky na základě podnětů od fandů a tzv. „velkého hráče“, jednotlivce, který své sázky taktéž umísťuje v závislosti na počítání karet, avšak po celou dobu hry. Tzn. že sedí u konkrétního stolu a pouze vsází míň a nebo víc. Hráči měli samozřejmě předem připravená tajná hesla, která podněcovala k určité konkrétní akce.

Než casina byla schopná tento tým chytit za ruku, trvalo to dlouhých deset let a stálo je to mnoho milionů dolarů. Za tu dobu také mnoho lidí tým opustilo a nebo do něj vstoupilo. Nakonec byl sestaven speciální vyšetřovatelský tým, který byl v počítání karet vyškolen a začal hráče sledovat. Skončilo to zákazem vstupu všech členů týmu do casina po celém světě.

Počítání karet a týmová hra však není v žádném případě trestná. Casina tuto hru prostě jen nemají ráda, protože kvůli ní přicházejí o své zisky.

V dnešní době jsou týmy počítající karty ještě rozšířenější, než byly kdysi. Většinou sice nejsou tak propracované, jako v případě výše zmiňovaných týmů a ani tak zručné, i přesto si však dokáží vydělat spoustu peněz. Ono to totiž ve skutečnosti není až tak moc obtížné, jak se na první pohled může zdát.